Pokud zalistujeme v některém atlase zvířat, máme někdy dojem, že v určitých chvílích nebyla příroda tak trochu při smyslech. Anebo naopak – ukázal se její smysl pro humor. Někdy jsou totiž ti tvorové jakoby uplácaní z několika různých nápadů.
§  Jedním takovým zvířátkem, které je podobné ve svém celku jen samo sobě, ale po částech několika dalším druhům, je ptakopysk.
Pokud bychom se na něho zadívali pozorněji, pak bychom zjistili, že má zobák jako kachna. Asi je to nejvýraznější rys, který každému hned padne do oka. Kousek také od křečka.
–         Pod vodou si může ukládat ulovenou potravu do lícních vaků.
–         Když má svou spižírnu plnou, pak teprve vyleze z vody a jde hodovat.

Bobří ocas,který je široký a plochý, slouží jako kormidlo. Dokonce má i jedovou žlázu, podobně jako had. Tlapky se širokými plovacími blánami vypadají jako vydří. A tak bychom mohli ještě dlouho pokračovat. Toto zvíře bylo poprvé představeno v Evropě teprve dva roky před koncem osmnáctého století. Tehdejší zoologové jen kroutili nevěřícně hlavami a tvrdili, že jde určitě o podvrh preparátorů, kteří prostě uplácali a sešili několik tvorů dohromady. MRTVÉHO PTAKOPYSKA DOKONCE ROZŘEZALI A HLEDALI ŠVY.

Ve volné přírodě ho příliš neuvidíte

Sledovat tato zvířata ve volné přírodě je poněkud obtížné. Na lov vycházejí převážně v noci a loví výhradně pod vodou. Australští vědci (ptakopysk je obyvatelem Austrálie) se přesto rozhodli, že jeho výskyt zmapují.
§  Nejprve bylo zapotřebí zjistit, jaké podmínky ke svému životu potřebuje.
–         Když přišli na to, že je to především vlhkost a vysoké množství srážek, vyloučili centrální a západní oblasti.
–         Tam je pro jejich život příliš sucho.
Žijí tedy tam, kde mají dostatek srážek a také správnou teplotu vody. I to je totiž pro ně rozhodující. Zajímavé je i to, že kladou vajíčka a pak svá mláďata kojí.