Asi není třeba říkat, že každá země má svou vlastní kulturu. Ta je dána především její historií, ale také například geografickým umístěním či přírodními zdroji. Z ní se pak vyvíjí i zvyky a tradice, které jsou v dané zemi provozovány. Není tedy divu, že i ty se mezi jednotlivými státy mohou velmi lišit. Avšak ať už jsou jakékoliv, vždy je jasně vidět, že si jich lidé váží. Je však otázkou, zda oprávněně.
Dnešní tradice vychází z činností, které naši předkové provozovali. Avšak zatímco my je dnes sledujeme z velké části pouze z úcty k nim, pro naše předky měly často velký význam. Nejednalo se jen o den, kdy nemusíme do práce, ale o skutečný svátek, důležitý například z náboženských důvodů. Ty jsou dnes samozřejmě vyloučeny, avšak provozované věci se nezměnily. Je tedy otázkou, zda je nutné jim přikládat skutečně takový význam.
Na jednu stranu je pravdou, že většina zvyklostí, které provozujeme, je dnes považována za zbytečnou. Víme například, že zdobení stromečku nepřiláká Ježíška ani dědu Mráze, případně že „vyšupání“ holek na Velikonoce neznamená, že zůstanou plodné. Proč tedy tyto činnosti provozujeme?
Z velké části proto, že jsou součástí naší kultury. Představují mnohdy jediné spojení s našimi předky, které máme. Díky nim si připomínáme, jak se dříve žilo a co lidé museli dělat. Ovšem především je to zábava, hlavně tedy potom pro děti. A dalo by se říci, že už kvůli nim stojí za to ony zvyklosti dodržovat.
Tady je však potřeba si uvědomit, že zdaleka ne všechny zvyky jsou tak dobré, jak se nám jeví. Stejně jako my nehodnotíme příliš kladně běhání s býky ve Španělsku, najdou se i u nás tradice, nad kterými nezávislý pozorovatel kroutí hlavou. Rozhodně je tedy na místě se ptát, zda je potřeba za každou cenu zachovávat všechny zvyklosti a tradice. Může se totiž ukázat, že na tom budeme lépe bez nich.
